Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

petrmikeska 


Alba oblíbenců

Alba lidí, které má petrmikeska v oblíbených

reklama

37 fotek, letos v lednu, 70 zobrazení, 102 komentářů | cestování, dokumenty, krajina, lidé, zvířata
Z míst, kde jsem pořídila následující fotky, to je vzdušnou čarou už jen deset kilometrů do Indie...
50 fotek, červenec 2012 až leden 2018, 16 zobrazení, 15 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1165
soubor č.29 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)
hrdá CONSTANTA
Město Constanţa bylo založeno na počest Konstancie, sestry římského císaře Konstantina Velikého, který vládl v letech 274 - 337. Do roku 950 bylo toto pobřežní město známo jako Constantia a bylo celé obehnáno hradbami - nedaleko města se nachází i známý Trajánův val. Dochovalo se ale také mnoho starověkých budov přímo ve městě, včetně částí nejdelšího mozaikou zdobeného chodníku na světě. Mozaika je obestavěna budovou a bohužel jsem se k ní nedostal.
Od 9. do 14. století byla Constanta součástí Bulharska, ve 14. století ji na dlouhou dobu dobyli Turci. Po velkém sjednocení a připojení Dobrudži k Rumunsku v roce 1878 se stala Constanţa největším přístavem Rumunska a právem mu náleží jméno Perla rumunského pobřeží
Pozůstatky římského impéria jsou patrné na každém kroku, snad nejvíce zaujme socha římského Karla havlíčka Borovského. Tak mi připadá Publius Ovidius Naso, jeden z nejnadanějších autorů světové literatury, který byl císařem Augustem vypovězen z Říma . Svoje poslední roky žil životem vyhnance právě v Constante na březích Černého moře. Až do smrti toužil po přátelích a své rodině v Římě. Svůj stesk vyjevil v prosebných listech i básnických Žalozpěvech (Tristia). Vše bylo marné, císař Augustus mu návrat do Říma nepovolil. Přesto nebo právě proto Ovidiova poezie i dnes udivuje svojí neobyčejnou svěžestí a fantazií.
Na náměstí u sochy se u mne zastavila jedna místní paní, od které jsem se dozvěděl, že náměstím trvale proudí největší závan chladného vzduchu od moře. Asi ji to trápilo nebo si ze mne dělala legraci, když jsem si tak usilovně utíral zpocené čelo. Měla tuším smysl pro humor.
Bohatou etnickou rozmanitost města Constanţa dokládají tři církevní památky: 1.pravoslavná katedrála z roku 1898,
2. o deset let starší katolický kostel
3. mešita Mahmudie z roku 1910, která je první železobetonovou stavbou v Rumunsku. Této rumunské mešitě vévodí téměř 50 metrů vysoký minaret, který nabízí nádherný vyhled na celé historické město a přístav. Je zároveň sídlem muftího - duchovního vůdce rumunských muslimů (původem Turků a Tatarů), kteří žijí na pobřeží Dobrogei a jejich počet přesahuje 55.000 členů
Vede tudy také velký a nevyužívaný plavební kanál z Dunaje do Černého moře – megalomanský projekt diktátora Nicolaie Ceausescu. Constanta je malé město a je mi líto, že jsem neměl tolik času, kolik by si asi zasloužilo.

Další pokračování bude soubor 30 BUKUREŠŤ - Paříž Balkánu
40 fotek, červenec 2012 až únor 2018, 39 zobrazení, 42 komentářů | cestování, města, rodina-přátelé, zábava
ALB 1164
soubor č.28 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)
zraněná CONSTANTA
Pondělí 9.července 2012 byl den jako každý jiný, od rána horko k zalknutí. Po snídani už nemůžeme u stanu horkem vydržet a zase jdeme do moře. Voda je čistá a strašně mělká, dali jsme si trochu lenošivého odpočinku před cestou do Bukurešti a dále do hor, a navečer jsme se jeli podívat na přístav Konstanca. O městě samotném napíšu v textu k následujícímu albu, zde se budu snažit zachytit hlavní emoce, které jsem z města vnímal. Ty emoce nebyly radostné, a já tak dal kdysi krásnému městu pracovní přívlastek ZRANĚNÁ

Když jsem se podíval z hráze u přístavu na moře, byl mi hned jasný důvod připojení Rumunska do EU. Kdyby nic jiného, tak tento největší přístav v Rumunsku stál za to. Snad několikakilometrová fronta ohromných nákladních lodí čekajících na přijetí v přístavu dělala děsivou kulisu na horizontu. Přístav samotný byl obehnán dvěma řadami asi 3 metry vysokým drátěným plotem, průjezd vyvolených pracovníků byl na čipovou kartu. Ne každému zde bylo přáno pracovat. Musely se zde točit ohromné peníze, ze kterých město samo asi mnoho nevidělo.

Zašel jsem do starého města plného původně nádherných honosných domů, které se už skoro rozpadaly. To ale nebylo to nejhorší – v těchto domech bydleli lidé. Možná nelegálně, ale asi neměli jinou možnost. Na ulicích se volně povalovali volní psi jako všude na naší cestě po Rumunsku. Míjeli jsme hloučky cikánů na ulici před domy a prázdné hospody pro turisty, kam nás ani nenapadlo zajít. Nikdo nás ale žádným způsobem neobtěžoval, při míjení jsme se jen vzájemně pozdravili a pohoda. Uff - klobouk dolů, že to tak dopadlo :-)

Největší ránu a neodpustitelný prohřešek co město z mého pohledu má, je téměř zcela zničená unikátní budova bývalého obřího art nouveau kasina na promenádě na nábřeží. Slavnostní inaugurace budovy za účasti prince Ferdinanda proběhla 15. srpna 1910. Byla to v té době největší a nejhonosnější stavba na rumunském území, potkávali se zde státníci a nejvlivnější lidé Evropy. Roku 1914 jej navštívila ruská carská rodina a konal se zde dost možná nejluxusnější galavečer v historii města. Bylo to poprvé, kdy se potkali král Karel I. Rumunský s ruským carem Mikulášem II. na rumunské půdě. Shodou okolností to byla také poslední zahraniční cesta ruské carské rodiny před jejím vyvražděním v Jekatěrinburgu roku 1918. Válečné roky co následovaly se tu také podepsaly, ale asi nejhorší je skutečnost, že od roku 1990 je budova definitivně opuštěna a od té doby chátrá. Je zde jenom luxusní sídlo koček a holubů.

Krásný palác nás lákal k návštěvě, dveře byly pootevřené, tak se nás tam několik vydalo na prohlídku. U dveří byla ve stínu nějaká židle (proč ne?), vlezli jsme dovnitř, a proti nám vystartoval nějaký chasník. Mumlal něco, že to tu hlídá, že pro veřejnost je vstup zakázán Na první jednání s ním nebyla žádná řeč, že jen kouknem od dveří a uděláme si fotku, jen prstíčkem uděláme škvírku, …. tak o tom žádná. No a jak nás bylo víc, tak jsme najednou byli uvnitř, a už to nešlo vrátit. Dali jsme mu malé vstupné na pár minut zážitku a něco fotek máme na památku a byl klid. Tenkrát to tak šlo. V roce 2012 ještě asi nebylo ani památky po urbexu, byli jsme vlastně takoví průkopníci této aktivity. Podle zpráv už to nyní takto není opravdu možné bez písemného povolení, budova je ostře hlídaná 24 hodin každý den. Měli jsme tenkrát štěstí. Vnímali jsme tu krásu s velkým respektem a velkým smutkem. Někdo si tu vytváří velké zisky, a k místu a městu nemá pražádný ohled. Jedno vím zcela určitě, že tato opuštěná a ošuntělá kráska by stála za to, aby byla opět přivedena zase na zasloužené výsluní :-)

Další pokračování bude soubor 29 hrdá CONSTANTA
38 fotek, červenec 2012 až leden 2018, 97 zobrazení, 32 komentářů | cestování, rodina-přátelé, zábava
ALB 1163
soubor č.27 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)
Plážové mámení

Plážové mámení Mamaia vděčí za své jméno rumunským dětem. Asi jich sem za ta léta přijela pěkná řádka, a v rámci organizované relaxační činnosti to byla i povinnost absolvovat zde zdravotní pobyt. No a mezi dětmi se rozšířil název *mamaia*, což v rumunštině znamená *babička*. Jak jednoduché.
Mamaia byla založena v roce 1906 a je tvořena pásem pevniny mezi Černým mořem a jezerem Siutghiol na předměstí největšího Rumunského přístavu Constanta. Jezero Siutghiol je jedno z největších rumunských jezer a svým mirerálním složením jsou jeho vody srovnatelné z Mrtvým mořem. Toto nejstarší přímořské letovisko v Rumunsku se začalo rychle rozvíjet již po první sevětové, díky otevření místního Kasina, výstavbě vil, hotelů a ke slávě přispěl i král Ferdinand, který si zde zřídil své letní sídlo. Díky těmto faktorům se rumunská rekreační oblast Mamaia dostala na začátku 60. let mezi nejznámějších letní střediska v jihovýchodní Evropě.
Letovisko Mamaia leží na stejné zeměpisné šířce jako Azurové pobřeží, nabízí podobné a velice příznivé klima s teplotami od 25-30 stupňů celsia a sluníčko zde vydrží na obloze až 12 hodin denně, což jsme poznali všichni na vlastní kůži. Sezóna zde začíná již v polovině května a končí až s příchodem měsíce října, takže naše červencová přítomnost se totálně strefila do počasí. Díky tomu je zde naplno fungující turistický ruch, přestože kousek odsud severním směrem jsou ropné rafinerie Petromidia a Năvodari.

Neděla proběhla jak bylo popsáno minule, a to hlavní, čím byla pro nás zvláštní a výjimečná, bylo přání k výročí svatby Jardy a Jarmilky. Chlap jak má být – překvapil - a to se cení.

Po rušné neděli přišlo dosti klidné pondělí, a nebýt na pláži pár manekýn, tak jsme se tam skoro báli. Plážové mámení Mamaia vytváří dokonalé iluze – systém různých barevných šátků a plachet jednak zdobí, jednak vytváří tolik potřebný stín. Prostě plážové mámení :-)

Další pokračování bude soubor 28 zraněná CONSTANTA
34 fotek, letos v únoru, 43 zobrazení, 61 komentářů | příroda, zvířata
MAMAIA  15 | bele
40 fotek, červenec 2012 až leden 2018, 388 zobrazení, 27 komentářů | cestování, rodina-přátelé, zábava
ALB 1162

soubor č.26 Expedice LZB Rumunsko – Moldávie (30.6.- 14.7.2012)
CAMP 7 MAMAIA

Je to 5 roků, co jsem skončil v polovině cesty po Rumunsku. Tenkrát mi odešel PC a současně externí disk, který byl nedobytný a fotky nevydal. Náhodou jsem nedávno našel ještě rezervní nezpracovanou flešku, a chvilku mi trvalo dát zbytek fotek dohromady a cestu dokončit. Dlužím to nejen sobě, ale i účastníkům a zejména Vláďovi, který už s námi žádnou další velkou cestu nevykonal. R.I.P.
Bude to náročné vzpomínání po pěti letech přestávky – tak s chutí do toho

Naši výpravu jsme opustili v ALB 241 u Dunajské delty a naše další plánované zastavení s báječným koupáním bylo v letovisku Mamaia. Za socíku to bylo místo, které bylo značně navštěvované, a prakticky jediné známé místo na rumunskou dovolenou. Byl k tomu i důvod - nádherně jemný písek, mělké vody bezpečné pro rodinnou turistiku, délka pláže bratru až 8 kilometrů a šířka v některých místech až 250 metrů. To všechno nás čekalo.

Na místo jsme dorazili v sobotu 7.července kolem poledne. První, co jsme zaznamenali kromě hrozného horka byla vyhlídková lanovka, která se nám vznášela nad hlavami ve výšce 50 metrů. Napadlo nás podstoupit ten vyhlídkový výlet nad městem, který trval asi 7 minut. Nebylo to drahé, asi 20 Kč na naše peníze. Bylo ale takové horko, že jsme vyhlídli místo na postavení stanu a šli se namočit do vody. Byla také dost teplá, ale byla to voda. V mokrých plavkách jsme potom stavěli stan a než byl hotov, bylo prádlo suché

Lidí v kempu bylo jako maku, byl víkend, tak se i těžko shánělo místo pro bus a asi 20 stanů. Bylo zde hodně rumunských rodin a pár skupinek frajerů z Moldávie. Rumuni v pohodě, usměvaví, vstřícní. Kluci z Moldávie nafoukaní a hledající konflikt s kdekým. Jedním takovým objektem jejich ataků jsme se stali bohužel my. Byla neděle poledne, na sluníčku se nedalo vydržet, tak jsme se flákali ve stínu kolem stanů. Přijela jich skupinka ve fárech a začali přípravu na oslavu nějaké svatby. Ženy něco vařily v kotli a chlapi otevřeli dvířka aut naším směrem a pustili tam hodně nahlas svoji hroznou lidovku. Šli jsme je upozornit, že nám to vadí a o to víc tam přidali volume a bavili se, jak trpíme nebo odcházíme z našeho *poklidného* místa.

Situaci mistrně s nimi sehrál Honza. Věděl, že na Rusa platí síla a na Moldavce ještě víc. Šel na ně s jejich ruštinou a jejich kápo, aby ukázal že je světový znalec na něj spustil lámanou angličtinu. Začalo trumfování, kdo je větší macho. Honza jako znalec několika jazyků mu dal najevo, že to na něj neplatí. Přešlo se tedy na peníze. Macho vytáhl pár dolarů a dával najevo, že si uplatí každého správce, který by ho přišel napomenout. Honza se těsně před odjezdem vrátil z měsíčního pobytu na Kubě a nestihl si vyměnit peníze, tak měl ruličky amerických i kubánských dolarů, i jiných měn, které nosil u sebe, aby je neztratil. Vysázel to mlčky na stůl a zase shrábl do tašky, jakože vo co de. A přidal další trumf, že už ho ta hra nebaví. Řekl, že jsme skupinka unuděných milionářů na výletě, která chce poznat jak žijí obyčejní lidé a že si každý z nás může koupit celý ten kemp. A jestli ho mačo nasere, tak ukázal na skupinku svalnatých chlápků v dálce s tím (riskoval, že budpou také z Moldávie, ale prošlo to), že je to naše gorilí ochranka, která tam dojde a zjedná pořádek jinak

To už bylo i na mača hodně, uznale pokýval hlavou, stáhl reproduktory a pozval nás všechny na skleničku. Snědli v tichosti svůj guláš a ten podvečer odjeli. Asi musel druhý den v pondělí do práce mezi své. Večer se kemp téměř vylidnil a celé pondělí jsme ho měli skoro sami pro sebe

Další pokračování bude soubor č.27 - Plážové mámení
50 fotek, minulou sobotu, 69 zobrazení, 47 komentářů | kultura
V roce 2016 uběhlo 500 let od smrti nizozemského malíře Hieronyma Bosche.
Hieronymus Bosch, vlastním jménem Jheronimus Anthonissoen van Aken (kolem 1450 – cca 9. srpna 1516), byl přední nizozemský malíř 15. a 16. století. Tvořil v rané nizozemské renesanci. Většina jeho prací znázorňuje hříchy a morální úpadek lidstva. Bosch na svých obrazech zobrazoval člověka z vnitřní stránky racionálně pojaté jako démony, části lidského těla, zvířat a strojů. Jeho díla jsou komplexně pojatá, originální, vyznačují se vysokou mírou fantazie a hluboce promyšlenou symbolikou postav a ikonografie. Některá z nich byla v tehdejší době dokonce označována za kacířská.
313 fotek, minulou sobotu, 363 zobrazení, přidat komentář | děti, kultura, zábava
tradiční akce pro děti v režii hasičů, zhruba 120 masek, perfektní zábava kterou režírovala společnost Fun Activity.
v tisku zde: https://kutnohorsky.denik.cz/kultura_region/obrazem-sokolovnu-zaplnily-masky-20180218.html
47 fotek, zima 2017/2018, 123 zobrazení, 189 komentářů | cestování, dokumenty, krajina, lidé, vesnice
Zatímco v Káthmándú nám k přesunům na větší vzdálenosti párkrát posloužil taxík. Při cestování po Nepálu jsme kombinovali pronajatý mikrobus s místní autobusovou dopravou. V rychlosti přesunu mikrobusem a linkovým autobusem vůbec žádný rozdíl není. Na nepálských silnicích se dosahuje průměrné rychlosti 15-30km/hod., ať jedete čímkoli. Cestovat místním busem byl ale každopádně mnohem silnější zážitek! A věřte, že bych neváhala si ho zopakovat. Navíc právě přesuny z místa na místo znamenaly výbornou příležitost nejen ke sledování krajiny, ale i života Nepálců kolem jejich skromných příbytků podél cest…
A proč po Nepálu tempem hlemýždím? Povrch nepálských silnic je zatím asfaltem krytý jen na některých úsecích, bez asfaltu je to občas docela slušný tankodrom… v oblacích prachu pochopitelně. V Nepálu není železniční doprava, hlavní silniční tahy jsou přeplněné, jízda krokem a časté stání nejsou ničím výjimečným. Na jízdní řád autobusů se dá jakž takž spolehnout, jen pokud odjíždíte z místa, kde autobus svoji cestu začíná. Na dálkové spoje se dají pořídit místenky.
K životu na venkově či v menších městech jsme mohli přičichnout i během pěších výletů, ze kterých jsem do alba pár fotek zařadila. Díky stabilnímu slunečnému počasí po celé dva týdny pobytu v Nepálu nebyla také nouze o daleké výhledy a kochání se při východech a západech slunce…
13 fotek, 11.2.2018, 88 zobrazení,
66 fotek, minulý čtvrtek, 65 zobrazení, přidat komentář | lidé, sport
14. kolo OP3 KH Sokol KácovB-Sokol Kutná Hora E domácí zvítězili 11:7 a upevnili si posici mezi prvními 4 oddíly soutěže
41 fotek, 10.2.2018, 277 zobrazení,
28 fotek, 10.2.2018, 75 zobrazení, 48 komentářů
ze Skřítku na Ztracené kameny,Pecný a kousek dál...a pak zpět.
48 fotek, minulý čtvrtek, 127 zobrazení, 1 komentář | děti, kultura, zábava
Spolek Kopretinka uspořádal v místní knihovně tvoření pro děti, dílničku s tématem korálky. Děti skládaly z korálků náramky, stromky, kytičky.
107 fotek, říjen 2017, 9 zobrazení, přidat komentář
54 fotek, říjen 2017, 8 zobrazení, 6 komentářů
99 fotek, říjen 2017, 9 zobrazení, 10 komentářů